Teď si říkáte, o čem to proboha mluv? Ještě mám trochu vychování na to, abych věděl, že za všechno mám hezky poděkovat, tak jakýpak Neděkuj? Chápu. Ale pojďme se na to podívat z jiného úhlu a rozkódovat, proč se tyto aktivity vlastně jmenují Neděkuj.
Co vy? Rádi děkujete skoro za všechno? Nezdá se vám, že se z děkování stala taková nějaká banální fráze, kterou už nikdo ani nebere vážně. Od manipulativního děkování dopředu. Jako že to někdo tedy fakt udělá, když už se mu poděkovalo. Až po tisíckrát děkuji za každý lajk nebo koment, třeba na Facebooku. Jo, děcka dík, dík, dík, jste skvělí. Asi to znáte, slyšíte děkuji, ale necítíte nic. Prostě takový blabla blabla..
Co tedy dělat, aby se děkování vrátil význam původní definice, kdy poděkování vyjadřuje zdvořilost, úctu a laskavost. Jak se ale opravdově naučit vyjádřit úctu? Nejefektivnější cesta je, učit se to na sobě. Prostě se naučit vážit si sám sebe. Když si totiž někdo umí vážit sám sebe, je už jen krůček k tomu umět si vážit i ostatních.
Teď 5 vteřin přemýšlejte! Za co jste si naposled vážili sami sebe? Jsem si jistý, že to bylo tehdy, když se vám osobně něco povedlo. Ne, že někdo za vás něco udělal, ale udělali jste to vy sami a zažili jste ten úžasný a krásný pocit radosti, možná jste sami sobě řekli: „Jsi borec!“
A tady se dostáváme k tomu, proč se aktivity jmenují Neděkuj. Prostě a jednoduše, aby vás odnaučily děkovat tím, že co půjde, tak si uděláte sami. Jedno v jestli v oblasti peněz nebo zdraví nebo jinde. Pak si začnete více vážit sami sebe, následně ostatních, tak pořád dokola, až zjistíte, že váš život je o úplně jiných kvalitách, prostě takový lepší. A tím jsem vám prozradil, že ústřední téma Neděkuj, je??? Jak se cítit lépe.
Z pohledu děkování existují tři možné situace:
1/ něco si nedokážu sám udělat, třeba auto nebo hezkou kérku, tak si to koupím. Je to byznys – někdo něco vyrobí nebo poskytne službu, já zaplatím a není třeba děkovat. Poděkování je vhodné za něco navíc, něco osobního, přece eshopu taky nikdo neděkuje.
2/ něco si udělám sám, takže jasné, netřeba si děkovat. Je čas se pochválit a to je z pohledu sebeúcty úplně nej
3/ fakt ponižující situace – něco neudělám ani nezaplatím, ale použiju mezi lidmi (vychovanými lidmi) oblíbenou kombinaci prosím a děkuji. Jo, z pohledu slušnosti je to správně, ale vážit si sám sebe tě to fakt nenaučí. Tady není na co být hrdý.
Jednoduchý příklad – večer mám hlad. Buď musím někoho prosit, aby něco uvařil, jíst to, co uvařil, v čase kdy to uvařil, potom nastokrát děkovat a ještě se cítit zavázaný, když ti zrovna nedá sežrat, že má s tebou práci navíc. Taky se vám někdy stalo, že ty kecy byly tak nepříjemné, že jste si říkali, hele proč jsem raději nezůstal hladovej? Jasně, tohle je příklad s večeří, ale dosaďte si za to, co znáte z vlastního života. A nebo, ale fakt velký nebo, si tu večeři uděláte sami. Co se změnilo? Jíte to, na co máte právě chuť, jíte, kdy se vám to hodí nejlépe a pokud jste udělali jídlo ještě pro někoho jiného, poděkuje on vám. Naprostá změna situace. Ne vy, ale někdo jiný vám poděkoval, popřípadě vás pochválil. Óóó to je příjemné! Jasně museli jste trochu máknout, ale…. Když chcete mít hezkou postavu nebo pořádné svaly, je jasný, že je potřeba makat třeba v posilce. Když chcete mít vytuněnou sebeúctu, je potřeba máknout taky. Ani svaly ani sebeúcta ani peníze vám nevyrostou, když si o tom budete jen číst nebo poslouchat podcasty. Je potřeba nejdřív zjistit jak na to, pak vypnout mobil a vyskočit a jít s radostí na sobě pracovat, zkoušet cesty, které vám budou vyhovovat, dělat chyby, učit se z nich, pořád něco vylepšovat a hlavně vytrvat. Pokud vytrváte, tak zjistíte, že to na čem makáte se zlepšuje. A to je to, co činí váš život radostnější. Je smutné večer chodit spát, když ani nevíte, co vám ten den udělalo radost. Mnohem lepší je, předtím než vám večer víčka udělají klap, si říci: „Jo tenhle den se poved!“ Tak ať je jich co nejvíc.
Opáčko na závěr: Zásadně neděkujte. Nechci, abyste to chápali jako výzvu k aroganci. Ale je fakt ponižující používat kombo prosím a děkuji v situacích, které jste schopni zvládnout sami. Jasně, když vám někdo pomůže, tak mu poděkujte, a když se vám při tom ještě podaří usmát, je to jako byste mu poděkovali dvakrát. A ještě jedna důležitá věc, pokud někomu při osobním kontaktu děkujete, vždy se mu přitom dívejte do očí. Oční kontakt umí neuvěřitelně násobit emoce. Prostě se zvednou oči od mobilu, člověk se usměje a řekne děkuji. To je fakt emoční bomba.